100 let vodárny Ostrava–Nová Ves
Ostravané si v tomto roce připomenou kulaté výročí zahájení provozu nynější vodárny v Nové Vsi, jež se datuje rokem 1908. Uplyne totiž přesně 100 let od zahájení provozu tohoto ve své době unikátního technického díla, které je dodnes největší a nejvýznamnější vodárnou na území města Ostravy.
Voda se v Ostravě v podstatě neupravovala až do poloviny 19. století. Obyvatelstvo bylo od samého počátku zásobováno řekou Ostravicí a později podzemní vodou z místních studní, které byly napojeny na řeku Ostravici. S nárůstem populace začaly přibývat potíže s opatřováním vody pro obyvatelstvo. V průběhu let nedostatek vody podnítil představitele města i jednotlivce k několika dalším stavebním zásahům, které měly vyřešit stále se opakující situaci s nedostačující kapacitou pitné vody. Vybudování dřevěného potrubí z Vítkovic v roce 1827, ani vybudování nových vodovodů v letech 1850 ze studně na břehu Ostravice a sběrných studní nad železárnami ve Vítkovicích roku 1872 nestačilo k uspokojení poptávky obyvatel.
Otázka vybudování nového vodovodu se stala neodkladnou. Po mnoha jednáních zastupitelstva města byl přijat návrh pánů Bauera a Jičínského na výstavbu vodovodu pod Hulváckým kopcem. V letech 1889 – 1890 provedla firma Kress stavbu podle projektu se stavebním nákladem 120 000 zl. Vybudované zařízení mělo četné vady a postupné úpravy v nadcházejících letech se znovu projevily jako neuspokojivé. V roce 1904 byl pozván do Ostravy Ing. Ulrich Huber z Liberce, aby starou vodárnu uvedl do stavu, kterým by se dočasně zajistilo zásobování vodou. Ten zjistil, že vodárna je situována v blízkosti velkého zdroje vody, kterým by mohlo být zajištěno zásobování na řadu let. Na základě příznivých výsledků hydrogeologického průzkumu bylo rozhodnuto o realizaci jednoho vrtu. Původní způsob jímání byl postupně nahrazen jímáním pomocí vybudovaných studen, které byly napojeny na tzv. násoskový systém (jímání pomocí podtlaku v potrubí vytvářeného vývěvou). Dalším posouzením situace se ukázala rekonstrukce staré vodárny jako zcela nevhodná. Rovněž tlakové poměry se staly naprosto nevyhovujícími, a proto vyvstala potřeba realizovat čerpání na větší dopravní výšku. Místo pro umístění nového vodojemu se nalezlo v Muglinově.
Navržená vodárna se stavebně rozdělila na dvě části – úpravnu a čerpací stanici, objekty vzájemně od sebe oddělené. Ve strojovně byla umístěna odstředivá čerpadla pro čerpání vody ze sběrné studny a pístová čerpadla pro výtlak vody do vodojemu. Pro odželezení byla vybudována odželezovací stanice. Převedení potrubí přes Ostravici se původně uvažovalo po ocelové lávce. Podle báňského posudku se však zařízení nacházelo na poddolovaném území, a proto bylo potrubí v lávce uloženo na kluzných lůžkách. S ohledem na možnost poruch, ale hlavně pro možnost budoucího položení druhého potrubí městem, se do lávky uložila dvě potrubí průměru 500 mm. Lávka tak vkusně vyřešila i přechod pro pěší. Provedení staveb a architektonické řešení je možno považovat za vynikající a jejich některé části slouží svému účelu dosud. Jak je možné ještě dnes posoudit, celé dílo bylo budováno s využitím nejnovějších poznatků jak v úpravárenství, tak v soudobé technice. Přímá předchůdkyně dnešní vodárny byla uvedena do provozu roku 1908.
Postupně docházelo díky zvyšujícím se požadavkům na dodávku vody i k odběru vody z cizích zdrojů. Po několika změnách v provozu úpravny je možné říci, že teprve rekonstrukce vodárny z let 1952 – 1960 s přechodem na chemickou technologii úpravy přinesla požadovaný výsledek. Přes všechny provozní problémy zůstala vodárna v Nové Vsi největším místním zdrojem pitné vody a v období rozsáhlého rozvoje průmyslové a bytové výstavby se maximálně podílela na překlenutí napjaté bilance vody, a to až do doby vybudování centrálních zdrojů.
Počátkem 90. let začaly vznikat problémy nejen při provozování prameniště, ale také při provozování samotného technologického zařízení úpravny. Stále častěji docházelo k poruchám na trubních řadech, netechnologickém zařízení přípravy a dávkování vápenného hydrátu a řadě dalších problémů. Koncepční řešení této problematiky vyžadovalo značné finanční prostředky. Privatizace tehdejšího provozovatelského subjektu Severomoravských vodovodů a kanalizací, s.p., vyčlenění Ostravských vodáren a kanalizací a.s. z něj, následné převody majetku a vyjasnění vlastnických vztahů značně zpomalilo tempo nápravy takřka havarijního stavu. Vztahy se prakticky vyjasnily až v průběhu roku 1997, kdy hlavní akcionáři rozhodli o budoucnosti a zachování vodního zdroje Nová Ves, a to mimo jiné na základě technicko-ekonomické studie.
V průběhu 90. let začalo docházet k postupné nápravě takřka již havarijního stavu zastaralých technologií. Celý proces realizovaných akcí znehodnotila povodeň z července 1997. Po vytrvalých a vydatných deštích stouply rychle hladiny řek a říček na území města. V pondělí 7. 7. 1997 dopoledne dravá voda z řeky Odry zlikvidovala v prostoru městské části Nová Ves říční ochranný val. Protože pak už jí nic nestálo v cestě, zaplavila obec Novou Ves a natekla do bezodtokových území vytvořených železničním náspem a ul. Mariánskohorskou. Následovalo protrhnutí hráze u soutoku řeky Opavy s Odrou, které zkázu dokonalo. Úpravna v Nové Vsi, prameniště v Nové Vsi a v Dubí – to vše se ocitlo rychle pod vodou, při jejímž maximu byla např. hladina v trafostanici na prameništi v Nové Vsi 191 cm nad její podlahou. Toho dne se podařilo z ÚV Dubí evakuovat pouze obsluhu. Hladina spodních vod se na dlouhou dobu zvýšila až o 12 m a nebylo možné vyčerpat suterénní části budov vodárny. Povodeň v Ostravě napáchala značné škody i na zařízení pramenišť a úpravny vody v Nové Vsi. Prakticky veškeré elektroinstalace NN, rozvaděče v přízemních a suterénních prostorách, rozvody a zařízení VN byly zničeny. Na stavebních objektech vznikly rovněž nemalé škody. Přes tuto složitou situaci byla úpravna vody v Nové Vsi, včetně pramenišť, uvedena relativně velice rychle do provozu, čemuž přispěla nesmírná obětavost zaměstnanců provozu, uvolnění vysokých finančních částek pro nápravu povodňových škod a kvalitní práce dodavatelských firem, podílejících se na jejich odstranění.
Úpravna vody v Nové Vsi je největší vodárnou na území města Ostravy. Dodávka pitné vody z této úpravny činí v současnosti 24 % potřeby ve městě. Podíl vody vyrobené v této úpravně činí cca 73 % vody vyrobené z podzemních zdrojů na území města. Vodárna Nová Ves představuje pro město určitou provozní bezpečnost, i z hlediska zajištění vody pro účely civilní obrany. Pro zásobovací systém města, zvláště v ostravských specifických podmínkách s poddolovaným územím, mají zvláštní význam místní zdroje podzemní vody. Vodárna Nová Ves měla a stále má od počátku svého založení, tj. od r. 1908, a to i díky svému umístění v blízkosti centra města a své kapacitě, status nejvýznamnějšího zdroje pitné vody na území města Ostravy.
rubrika: ze společností napsal: Martina Gavendová (OVAK)