Brno a jeho řeky

Město Brno vyrostlo během dlouhých let v širokém údolí na soutoku řek, které později dostaly název Svratka a Svitava. V souvislosti s Brnem se málokomu vybaví jiné řeky. Jedna však za zmínku přece jen stojí – tajemná říčka Ponávka, která zmiňované vodní dominanty propojuje.

Anebo ne? Víme, že pramení v lesích okolo Vranova a teče až do Králova Pole. Pak mizí z pohledu člověka. Opět na ni narazíme až u Cejlu a vidíme ji protékat průmyslovými areály směrem ke Svratce. Je to ale pořád ještě Ponávka? Bohužel už ne, i když v myslích Brňanů staré označení zůstává. Ponávka je z Králova Pole podzemní štolou svedena do Cacovického náhonu a do Svitavy. Průmyslovým územím pak protéká tzv. Svitavský náhon. Koryto mnohde vábně nevypadá, ale situace se mění. Město chystá revitalizaci celého toku – měl by být zpřístupněn chodcům a cyklistům a stát se novou „zelenou“ osou města.

Ačkoli dnes říčka Ponávka na území města Brna vedena není, nebývalo tomu vždy tak. Minulost byla k tomuto sympatickému potoku přívětivější, dokladem toho je letmý pohled do starších map, které napovídají, že koncem 18. století bylo na dolním toku Ponávky 8 větších rybníků, devátý se nacházel na pozemku dnešní Lachemy v Řečkovicích a menší desátý v lesích nad Mokrou Horou. Byly využívány především k hospodářskému rybníkářství. V současnosti najdeme rybníky pouze na horním toku Ponávky, v turisticky oblíbené oblasti mezi Mokrou Horou a Českou.
Prvním rybníkem byl „Horní rybník“. Původní koryto napájející rybník dodnes existuje a rybník má i dnes funkční zrekonstruovanou hráz, která slouží především k retenčním účelům, tedy k zabránění případných jarních záplav na Ponávce. Druhý rybník býval na soutoku Ponávky a Medláneckého potoka, jehož polovina toku je dnes vedena také v podzemí. Podél Ponávky směrem na jih býval ještě v minulém století hospodářský rybník blízkého Kartuziánského kláštera v Králově Poli. Tato oblast je dnes již zcela upravena a jen stěží lze najít jakékoli pozůstatky nedávného rybníku. Zde cesta otevřeného toku Ponávky končí a mizí ve štole, vybudované koncem 80. let minulého století.

Malou připomínkou ponáveckých rybníků – Červenomlýnského rybníka – je retenční nádrž poblíž teplárny Červený mlýn. O pár set metrů dál Ponávka vtékala do předposledního rybníku, který se nacházel na území dnešního areálu Boby a jehož hráz byla poblíž křižovatky ulice Sportovní s Pionýrskou. I tento rybník se otiskl v brněnském místopisu – jmenuje se po něm ulice Rybníček. Připomínkou toku Ponávky bylo vybudování umělých jezírek v dolní části parku Lužánky.

Pramen Ponávky je na úbočí kopce, na kterém stojí Vranovský klášter. Při pohledu do mapy je jako Ponávka označován tok, který vzniká spojením potoků nedaleko rybníčků Babí doly. Tam potok, tekoucí podél silnice, přibírá vody z pramenů rozptýlených v hlubokých údolích mezi Vranovem a Útěchovem a vydává se na cestu směrem do Lelekovic. Tam přibere ještě něco málo vody a kolem zahrádkářské kolonie odtéká směrem k Brnu. Tady v lese vytváří četné meandry a rozlévá se v mokřinách malé říční nivy. Asi na půli své cesty Ponávka napájí malou vodní nádrž, která tady vznikla náhodným zahrazením toku, přibírá vodu z potůčku tekoucího od České a vtéká do rybníčků nedaleko bývalé vlakové zastávky Jehnice.

Regulovaným korytem pak teče Ponávka do Jehnic, protéká řečkovickým „údolím Lachemy“, až spodním okrajem Zamilovaného hájku doteče ke královopolskému nádraží, kde zmizí v podzemí a Brnem již neprotéká, protože od ulice Myslínovy jsou její vody převedeny štolou do Cacovického náhonu. Trasu původního toku dodnes připomínají místní jména, jako například teplárna Červený mlýn, ulice Rybníček, Příkop a Ponávka. Potok, jehož koryto bylo před nedávnem vyhloubeno v parku Lužánky, sice teče místy, kudy kdysi Ponávka protékala, ale jeho voda s ní nemá nic společného. Je napájen z vodovodní sítě a vodu v uzavřeném okruhu ženou čerpadla.

Bývalým korytem Ponávky v průmyslových čtvrtích mezi ulicí Křenovou a Dornychem dnes tečou pouze vody ze Svitavsko-svrateckého náhonu, protečou „hnědou zónou“ města a u můstku spojující ulici Jeneweinovu s Komárovským nábřežím se s definitivní platností vlijí do Svratky.

V okolí Ponávky jsou připraveny dvě naučné stezky. V okolí Lelekovic je to stezka „Krajem říčky Ponávky“. V Lelekovicích na návsi na ni volně navazuje „Stezka zdraví“, která vede z větší části podél staré železniční trati Tišnovky a končí v Mokré Hoře.

Osud Ponávky jako suverénního toku je přinejmenším smutný, ale stará lužní Ponávka stále ještě existuje, a to na sever za hranicemi města, kde plnohodnotně plní funkci ekologicko-rekreační.