Kuchyňské drtiče odpadů: fakta a mýty
Drtiče odpadů jsou u nás v současnosti hitem. Na internetových stránkách najdete širokou nabídku drtičů biologického materiálu pro domácnost, tzv. „kuchyňských drtičů“ za přístupné ceny. S tím, že se jedná o moderní a hygienický způsob odstraňování odpadu z domácnosti – cituji:
„...drtič odpadu snižuje celkové množství odpadu, který z domácnosti odchází. Nepatrné částečky potravinového odpadu jsou posléze snadněji zpracovatelné v rozkladných biologických procesech v čistírnách odpadních vod, septikových nádržích nebo v přírodě. Používání drtiče pozitivně ovlivňuje životní prostředí. Na miniaturní částečky rozdrcený odpad se v čistírnách odpadních vod daleko lépe rozkládá...“
Zeptali jsme se odborníka:
Na téma drtičů odpadu vybíráme z rozhovoru s GŘ BVK Ing. Miroslavem Nováčkem:
Proč se vodárenské společnosti brání trendu likvidovat domácí odpady pomocí drtičů?
Domácí kuchyňské drtiče (či průmyslové v objektech veřejného stravování ) jsou zařízením na likvidaci biologického odpadu, který je tvořen potravinovým odpadem vznikajícím při přípravě jídel a jejich zbytky. Výrobci drtičů zamlčují nebo se aspoň nevěnují otázce, co se děje s rozdrcenými odpady dále. Hlavním argumentem proti je, že není možné zaměňovat dřezy, výlevky či záchodové mísy za odpadkový koš či popelnici.
Výsledné produkty z drtičů jsou vnitřními odpady odvedeny do kanalizační sítě, což způsobuje vážné problémy nejen s následným transportem odpadních vod touto sítí, ale také při jejich čištění.
Profily kanalizačních přípojek a kanalizací nejsou dimenzovány pro odpady, vznikající při používání drtičů. Je nutné si uvědomit, že odpady nejsou totéž, co odpadní vody. Drtiče způsobují zanášení kanalizace usazenými pevnými látkami, na které se váží zejména tuky, což způsobuje, že především kanalizační přípojky mohou mít omezenou průtočnost.
Výrobci však uvádí, že drtiče se v zahraničí, a to i v nejvyspělejších státech, používají.
Výrobci a prodejci drtičů skutečně uvádí, že úroveň pronikání drtičů na trh v přímořských státech se pohybuje v řádu až desítek procent, ale to hovoří o státech, kde není organizován sběr a likvidace odpadů jiným způsobem. Kanalizační stoky i v ulicích běžné občanské zástavby tam mají profily až 2 m a odpad končí v moři. Naše republika tuto výhodu nemá, přesto odborná literatura uvádí, že za 10 let pronikání drtičů na náš trh je v Praze již cca 0,8 % domácností drtiči vybaveno. K zamyšlení však stojí, že v německy mluvících zemích, které jsou v oblasti odkanalizování na světové špičce (a naše republika s nimi drží krok), také používání drtičů není dovoleno nebo alespoň nedoporučováno.
Dále je nutno podotknout, že kanalizační sítě měst a obcí ČR, včetně ČOV, jsou vodohospodářská díla a při jejich provozování platí naprosto jiná právní úprava než pro nakládání s odpady. Odpady se u nás historicky likvidují naprosto odlišně a do vodohospodářských zařízení se nesmí dostat.
Vypouštění odpadních vod se v jednotlivých místech řídí kanalizačním řádem příslušné vodárenské společnosti, a ten používání drtičů neumožňuje či dokonce výslovně zakazuje. Přesto prodejci dál drtiče nabízejí a prokazují se potvrzením o tzv. „shodě“ od ministerstev zemědělství a životního prostředí. Žádný z nich však nedosáhl souhlasu jejich používání od provozovatele vodohospodářské infrastruktury. Nabízí se otázka, zda se nejedná o klamavou reklamu a není tím porušován rovněž zákon na ochranu spotřebitele.
Co když si však někdo přesto drtič do své nemovitosti nainstaluje?
Takový občan si musí být vědom, že porušuje právní řád, se všemi s tím spojenými důsledky. Pokud si přesto někdo svou domácnost drtičem domovního odpadu se zaústěním do kanalizace vybaví, měl by vědět, že odpadní vody jsou u producentů (včetně obyvatelstva) analyzovány. Za pomoci speciální techniky je možné vytipovat zdroj znečištění s následným uplatněním postihu.
Pokud by však došlo k legislativní úpravě, bránilo by ještě něco možnosti drtiče používat? Pak by bylo jejich používání legální.
Opět musím zopakovat, že je nepřijatelné, aby byly, i z hlediska budoucnosti, zaměňovány způsoby nakládání s běžně znečištěnými odpadními vodami za likvidaci odpadů z domácností, se kterými by bylo možné nakládat podstatně efektivnějším a životnímu prostředí šetrnějším způsobem. Problém není ani tak v legálnosti používání drtičů, ale v odpovědnosti a zdravém rozumu.
Například ročně je v BVK z procesu čištění odpadních vod na ČOV Brno-Modřice likvidováno cca 32 500 t stabilizovaného kalu, 4 500 t písků a štěrků a 450 t materiálu, zachyceného na česlích při vtoku do čistírny. Toto nakládání s odpady přijde BVK a tím samozřejmě obyvatele Brna na 25 miliónů korun ročně. Tato suma by se pochopitelně při povolení používání drtičů podstatně zvýšila, což by mělo dopad na výši stočného. Objem kalů by vzrostl téměř na dvojnásobek. Při používání drtičů by velmi pravděpodobně došlo k látkovému přetížení ČOV s následným zhoršením kvality vypouštěné vody.
Opakovaně si připomínejme, že „voda je život“. Myslíme však vždy přitom tu vodu čistou. Z vody znečištěné nemůže být ani ten život kvalitní a zdravý. Udržme zdravý rozum a neznečišťujme vodu obecně jen za cenu pohodlí!
Nač ta oklika?
Porovnejte sami různé způsoby likvidace biologického odpadu:
Komunální odpad
• nejrozšířenější
- vyhození odpadu do odpadkového koše
- odnos koše
- do popelnice
- odvoz komunálního odpadu na skládku (spotřeba PHM)
- zaskládkování (spotřeba energií)
- využití bioplynu ke kogeneraci (produkce el. energie)
Tříděný odpad
• nejoptimálnější
- vyhození odpadu do odpadkového koše na bioodpad
- odnos koše do sběrné nádoby na bioodpad
- odvoz bioodopadu na zpracování (spotřeba PHM)
- kompostování (spotřeba energií)
- využití produktu k hnojení (zemědělská produkce)
Kuchyňské drtiče
• nejnevhodnější
- spláchnutí odpadu do drtiče (spotřeba el. energie)
- odtok rozdrceného odpadu kanalizací na ČOV (zvýšené náklady na údržbu kanalizace)
- odstranění rozdrceného odpadu z odpadních vod v celém čistícím procesu (zvýšená spotřeba el. energie a kapacita na ČOV)
- odvoz zachyceného odpadu na skládku (spotřeba PHM)
- zaskládkování bez užitku
Co říkají paragrafy
Odpady vznikající používáním domácích drtičů kuchyňských odpadů nejsou odpadními vodami ve smyslu § 38 vodního zákona.
Producenti těchto odpadů jsou povinni postupovat podle zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech. Jejich případné vypouštění do kanalizace pro veřejnou potřebu je porušením povinností vyplývající z obou výše citovaných zákonů a také porušením podmínek a limitů kanalizačního řádu příslušného provozovatele a povinností ze zákona č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a změně některých zákonů.
Případné sankce můžou dosáhnout pokuty až ve výši 5 mil. Kč v závislosti na uplatněném zákoně a osobě pachatele (občan nebo podnikající osoba).
Jak je vidět, drtiče odpadu jsou možná pohodlné (nemusíme běhat tak často s košem, ve kterém páchnou odpadky), ale rozhodně ne efektivní. Nejprve spotřebujeme energii a vodu na rozdrcení a spláchnutí odpadů, na ČOV pak pracně rozdrcený odpad z vody separujeme, aby nakonec stejně skončil na skládce. Jediný, kdo na tom vydělá, jsou výrobci a prodejci těchto drtičů.
rubrika: naše téma • autor: Miroslav Nováček – BVK (redakčně zkráceno)