RAID 2008 poprvé v zimě
Letošní, již 17. RAID, neměl sice kulaté pořadové číslo, ale jistě bude patřit mezi výjimečné ročníky.
základní údaje:
Místo konání:
Savojské Alpy (Morzine, Avoriaz)
Účastníci:
2 týmy (Czech Raiders a Czech Veteran Raiders)
Disciplíny:
chůze na sněžnicích, biatlon, běh na běžkách
výsledky:
Kategorie muži Czech Raiders:
7. místo ze 126 mužských družstev
8. místo v celkovém pořadí ze 174 družstev<
Katerorie veteráni Czech Veteran Raiders:
2. místo z 9 veteránských družstev
13. místo v celkovém pořadí ze 174 družstev
Důvodů je několik. Jednak se konal poprvé v zimním období, a to v Savojských Alpách ve středisku Morzine Avoriaz. Rekordní byl i počet družstev, kterých se letos zúčastnilo 174 z pěti světadílů a 23 zemí. Nárůst počtu družstev souvisí s fúzí Suez a Gaz de France, kdy se logicky přidala i družstva z GDF.
Ze změny ročního období pro pořádání RAIDu vyplývá i obměna disciplín, kdy ty původní předaly štafetu chůzi na sněžnicích, biatlonu a běhu na běžkách. Na složení družstev se nezměnilo nic – družstva mohla být mužská, ženská, smíšená nebo veteráni a musela mít 4 sportovce a 3 supportéry (neboli podporu).
Češi se opět zúčastnili ve formě dvou družstev: Czech Raiders, které mezi sebou nazýváme Mladí a Czech Veteran Raiders, důvěrně Starci. Po letní kvalifikaci se loňské složení trochu obměnilo, ale staří bardi si tento závod nenechali ujít. Ale tentokrát byli i oni nováčky, neb nikdo netušil, co je na sněhu čeká. Popis závodů nechme na závodnících. Jisté je, že je zima nepřekvapila, ba spíš naopak, prospěla jim. Umístění obou družstev hovoří samo za sebe.
Z pohledu Nováčka (nenováčka)
Včera večer jsem dorazil domů a na spánkovém dluhu a celkové regeneraci organismu budu muset ještě pár dní pracovat. Ze 180 e-mailů nepřečtené pošty jsem umazal asi 50 spamů a zbytkem abych se začal zabývat. První, co ale musím udělat, a víc než 20 min. do dnešní uzávěrky tomu věnovat nemohu, je napsat několik vět o RAIDu 2008. Takže budu stručný, přeskočím všeobecné informace a zůstanu u svých nejniternějších pocitů a dojmů.
Byl jsem letos už na 11. RAIDu, párkrát jsme dokonce i vyhráli a za nejhezčí jsem zatím považoval ten z roku 2000 v Pyrenejích. Teď ale, na mé pomyslné stupnici, vede letošní zimní Morzine. Hory v zimě prostě miluji. Když sedím, rychle zapomínám na krvavý puchýř na patě a zapomněl jsem i na totálně rozvrácené zažívání po druhém dni závodu, ale od svištících běžek se nějak nemohu v mysli vrátit do reality. Zapomenuto je i bolestivé sbíhání na sněžnicích z nekonečných kopců a dlouhé minuty čekání v mrazu na startovní lajně, ale se slzou na krajíčku se v mysli vracím k večerní pohodě v cíli poslední etapy ve výšce nad 2 000 m n. m. se zapadajícím sluníčkem, vařenými bramborami ve slupce a svařeným francouzským vínem.
Po loňském Ardeche jsem se již cítil z RAIDů malounkou morálně opotřebovaný. Kdo mě zná ví, že nejsem z těch, co mají u každé příležitosti na rtech připravené radostné americké „Uááá a Houuu“, ale RAID 2008 byl fakt … pohádkový.
Petr Nováček
Z pohledu „ostravského suportu“
Už téměř pravidelnou předraidovskou virózu s paralenem a kapesníky postupně vystřídaly klíče v kanále, známé tváře, sníh, sluníčko, mlha, mínus deset, vítr, azuro, prašan, lyže, běžky, sněžnice, sáňky, střelba, sekání do ledu, slaňování, házení ledovými koulemi, vyhřívací polštářky do bot a rukavic, termosky s čajem, svařák, sluneční brýle, kapuce, šály, dvojí rukavice…
Ze 174 družstev podpořených stovkami přítomných příznivců a desítkami výborných organizátorů mi nejvíce utkvěly v paměti týmy z Panamy a Nové Kaledonie s jejich prvními dotyky na sněhu a běžkách doprovázené téměř marnými pokusy instruktorů, ale především dva týmy „Czech Raiders“, kteří ačkoli stále působí tak trochu exoticky, svými výsledky dokazují přesný opak. Jedinečná atmosféra při každém doběhu našich borců, která se stupňovala až do závěrečné etapy končící na jednom z vrcholů střediska Avoriaz, prozářená sluníčkem, modrou oblohou a v dálce čnějícím Mont Blancem, tak udělala malou tečku za jedním velkým zážitkem.
Dagmar Divišová
Z pohledu nováčka (ne Nováčka)
Vzhledem k premiérové účasti na sportovním klání RAID GDF SUEZ jsem byl pln očekávání. Jistou představu mi dala červnová kvalifikace a samozřejmě tlumočené zkušenosti přímých účastníků. Oproti zmíněné kvalifikaci byl Winter RAID 08 méně orientační, trasy byly z 90 % značené. Pro mne osobně vítaná navigační nenáročnost však sváděla k menší ostražitosti, jež nás již v 1. etapě zbrzdila na 18. místo v absolutním pořadí. Z celkových sedmi etap byly čtyři na sněžnicích (většinou náročné výstupy po sjezdovkách, lesy či hlubokým sněhem), dvě lyžařské a jedna běžecká (se střelbou). Obě lyžařské etapy byly technicky nenáročné. První modrá turistická etapa, původně upravená jak pro klasiku tak i bruslení, však byla částečně sdílena s předchozí „sněžnicovou“, a byla tudíž totálně zdemolovaná. Druhá lyžařská etapa byla vzhledem k pozvolnému šestikilometrovému stoupání do sedla spíše výkonostní.
K hodnocení našeho výkonu je možno konstatovat, že výsledné 7. místo v mužské kategorii z celkových 126 týmů není nikterak ostudné. Rád bych vyzdvihnul excelentní a v týmu perfektně vyrovnaný výkon zejména ve druhé etapě, ve které se našemu týmu podařilo dosáhnout pátého nejlepšího času, ale též i ve třetí a čtvrté etapě.
Oproti klasickým sportovním kláním má RAID pro mne nezvykle specifickou organizaci. Předem známá jsou pouze obecná pravidla. Vlastní trasy, mapy a „přesné“ propozice obdrží závodníci až těsně před startem, v lepším případě v noci. A i tak jsou pak na startu doupřesňována a měněna. Často tak na samotné trati dochází ke zmatkům, k jejichž překonání musí mít člověk opravdu velký nadhled.
Na závěr bych rád jako přímý účastník závodů poděkoval našim supportérům či tzv. „scouts“, kteří se nás v maximální míře snažili podporovat a zajišťovat mnoho organizačně i fyzicky náročných činností.
Petr Svoboda
ze společností: Dagmar Divišová, Petr Nováček, Markéta Řebcová, Petr Svoboda - Czech Raiders Winter Team