Výměna potrubí v hrázi Stanovické přehrady

Na přelomu prvního čtvrtletí letošního roku byla zahájena výměna potrubí ve štole hráze Stanovické přehrady, ze které odebírá surovou vodu úpravna vody Březová, hlavní zdroj pitné vody oblastního vodovodu Karlovarska.

Jak tento nelehký úkol technicky vyřešili pracovníci Vodakvy, o tom se více dozvíte z rozhovoru s Jiřím Doubravou, specialistou technologických zařízení, a s Tomášem Knoppem, vedoucím provozního střediska vodovodů Karlovy Vary 1, které ve spolupráci s provozem údržby čerpacích stanic zajišťovalo samotnou realizaci, při níž si pracovníci, jak říká, sahali každý den „až na dno Stanovické přehrady“.

Proč se mění potrubí v hrázi Stanovické přehrady?

Jiří Doubrava: Výměna potrubí v obslužné štole přehradní hráze vodního díla Stanovice patří k významným investičním akcím VSOZČ v letošním roce na Karlovarsku. Jejím cílem je zvýšení kapacity jednoho z páteřních řadů skupinového vodovodu Karlovarska – přivaděče pro Horní Slavkov.

Sypaná hráz Stanovické přehrady je vysoká 57,5 m. Délka koruny hráze je 260 m. Obslužná štola má šířku 2,5 m a výšku 3 m s klenutým stropem. Převýšení mezi vstupním portálem a patou hráze je 60 m, při každém výstupu je nutno zdolat 300 schodů. Tlaky potrubí v patě hráze dosahují hodnoty 19 bar.

Stávající ocelové potrubí DN 150, umístěné na konzolách ve štole přehradní hráze přestalo po napojení Horního Slavkova na skupinový vodovod kapacitně vyhovovat. Proto bylo rozhodnuto o jeho výměně za profil DN 200, celková délka měněného úseku je 324 m.

Vyměnit potrubí na dně štoly určitě není jednoduché, jak jste to řešili?

Jiří Doubrava: Při návrhu nové trasy jsme zpočátku uvažovali s kratší variantou – klasickým výkopem v tělese přehradní hráze. Tato varianta však nebyla akceptovatelná pro správce povodí, proto jsme se rozhodli provést výměnu potrubí ve stávající trase. Při návrhu technického řešení byl kladen důraz zejména na snížení fyzické náročnosti při demontáži, montáži a transportu potrubí štolou. V rámci projekční přípravy jsme řešili systém kotvení a statického zajištění potrubí. Technickým oříškem byl návrh a výpočet opěrných konstrukcí v lomových bodech.

Jaké materiály jste použili a proč?

Jiří Doubrava: Při volbě jsme hodnotili zejména cenu, náročnost montáže a hmotnost potrubí. Posuzovali jsme nerezové potrubí spojované přírubovými spoji, PE potrubí spojované elektrotvarovkami a laminátové potrubí, spojované na hrdla. Z uvedených variant jsme vyhodnotili jako nejvhodnější sklolaminátové potrubí s nerezovými tvarovkami v lomových bodech.

Při návrhu kotvení bylo nutno akceptovat požadavek správce povodí na co nejmenší narušení betonových stěn štoly. Proto byla zvolena varianta kotvení každé konzole čtyřmi nerezovými závitovými tyčemi, upevněnými do vrtaných otvorů chemickou maltou. Samotné konzole jsou ocelové, žárově zinkované, jejich předpokládaná životnost je několik desetiletí. Při jejich výměně v budoucnu bude možné použít nerezové závitové trny.

Jak začaly samotné práce?

Tomáš Knopp: Práce začaly položením suchovodu. Zvolili jsme potrubí PE 160 s ochranným povlakem, svařované na tupo, s elektrotvarovkami v lomových bodech. Potrubí bylo položeno na povrch chodníku v komunikaci vedoucí v koruně hráze a provizorně staticky zajištěno. Po skončení prací bude suchovod demontován a materiál použit na některé z dalších akcí.

Dále jsme pokračovali demontáží potrubí a konzol. Z potrubí byl v místě řezů odstraněn asfaltový povlak a potrubí bylo rozřezáno plazmovým hořákem. Jednotlivé kusy jsme transportovali na speciálně vyrobeném vozíku, taženém stavebním vrátkem. Stejným způsobem byly dopraveny na místo nové sklolaminátové trouby. Tato část prací byla velmi náročná, i přes použití jeřábu, vrtáku a speciální pojízdné plošiny nešlo část manipulace s potrubím vyřešit jinak než metodou „teplých rukou“.

Jak se pokládalo potrubí?

Tomáš Knopp: Po položení suchovodu jsme pokračovali montáží nových konzol a pokládkou potrubí. Obavy, které jsme měli z vrtání velkého počtu děr do kvalitní betonové konstrukce stěn štoly, se ukázaly jako neopodstatněné. Otvory o průměru 18 mm do hloubky 200 mm jdou poměrně dobře vrtat klasickou ruční vrtačkou s pneumatickým příklepem a speciálním čtyřbřitým vrtákem SDS plus.

Osazení potrubí DN 200 na konzole a nasunutí do hrdel je fyzicky náročná ruční práce. Vzhledem k hmotnosti trub 60 kg není nutné používat zdvihací techniku.

V lomových bodech jsou instalovány masivní žárově zinkované konzole s nerezovými tvarovkami, které zajistí statickou stabilitu celého potrubního systému.

A co bude po dokončení prací následovat?

Tomáš Knopp: Po dokončení montáže potrubí bude následovat tlaková zkouška a desinfekce potrubí. Po úspěšném provedení těchto prací bude potrubí uvedeno do provozu. Plánované zprovoznění nového úseku je koncem června 2009.

Při realizaci této náročné práce byla asi velmi důležitá otázka bezpečnosti?

Jiří Doubrava: Postup prací s ohledem na bezpečnost byl zpracován kolektivem autorů, ve složení koordinátor BOZP, bezpečnostní technik, odborní pracovníci montážních středisek a zástupce projektanta. Odbornost jednotlivých spolupracovníků zajistila pohled na bezpečnost prováděných činností z různých hledisek. Tento postup se podle mého názoru osvědčil a budeme touto formou řešit bezpečnost práce na větších akcích i v budoucnu.

_{ze společností Jiří Doubrava (Vodakva)}