Zeptali jsme se

Zeptali jsme se Ing. Františka Vilíma, bývalého ředitele a nyní člena představenstva Vodáren a kanalizací Karlovy Vary, a. s., který byl u začátku vstupu společnosti Ondeo, původně Lyonnaise des Eaux (LDE), do českých vodárenských společností.

Je tomu již 15 let, co společnost ONDEO/SUEZ Environnement a předtím rovněž Lyonnaise des Eaux působí na českém vodárenském trhu. Vodárny a kanalizace Karlovy Vary byla vůbec první společností, se kterou se Lyonnaise des Eaux domluvila na spolupráci, jež vyústila v kapitálový vstup do této společnosti a v dlouhodobý partnerský vztah. Je to z Vašeho pohledu dobře, že to tehdy takto dopadlo?
Když z dnešního pohledu hodnotím možnosti privatizace podniků vodního hospodářství pomocí zahraničního kapitálu, naše rozhodnutí spojit svůj další vývoj s francouzskou Lyonnaise des Eaux bylo rozhodně správné. Toto spojení umožnilo rychlý rozvoj investičních aktivit v karlovarském regionu při současném uplatnění moderních technologických poznatků, k nimž jsme získali okamžitý přístup. Tedy nejen finanční prostředky, ale i příslušné kontakty na osvědčené technologie. Ne všechny zahraniční společnosti přistupovaly ke spolupráci se samosprávou obcí a vodohodpodářskými odborníky s respektem a hledaly spolu s nimi optimální formy řešení jak technických, tak i ekonomických problémů.

Mohl byste nám přiblížit okolnosti, za jakých došlo k prvnímu kontaktu ze strany Lyonnaise des Eaux, za jakým účelem to bylo a co všechno se kolem toho dělo?
Karlovarský VaK byl součástí krajského podniku se všemi neduhy direktivního řízení, spojeného s přeléváním a odčerpáváním kapitálu a omezením kompetencí pro řešení místních problémů. Proto jsme se v rámci porevolučního etosu osamostatnili na národní podnik a následně na státní podnik a získali tak možnost samostatně rozhodovat o své budoucnosti. Další krok - privatizaci státních podniků charakteru VaKů - prosadilo MZe ČR. Ředitel odboru vodního hospodářství Ing. Plechatý umožnil vedením podniků poznat způsoby řízení vodního hospodářství ve světě organizováním setkání s reprezentanty jednotlivých podniků vodního hospodářství z Německa, Francie, Velké Británie či Itálie, organizoval semináře k tomuto tématu a ponechal vedením podniků zvolit formu privatizace. V dozorčí radě VaKu Karlovy Vary byl za stát členem pracovník MZe Ing. Chaloupka, který činnost podniku sledoval a přivedl k nám pana Chereta, člena představenstva LDE. Mezitím se uskutečnil na pozvání českého parlamentu celodenní seminář za účasti místopředsedy francouzského parlamentu a dalších činovníků z oboru komunálního hospodářství pro poslance a ředitele podniků vodního hospodářství. Byli jsme podrobně seznámeni s prací tamních podniků vodního hospodářství a s legislativním rámcem, ve kterém se obce a vodárenské podniky ve Francii pohybují. Toto mě velmi zaujalo, získali jsme český přepis některých francouzských zákonů, upravujících vztahy mezi obcemi a soukromými poskytovateli služeb pro komunální sféru. Oceňoval jsem i později naprosto korektní vztah a respekt francouzských kolegů, dnes to mohu takto říci, ke všem reprezentantům místních samospráv, které jsme z minulé doby před revolucí ne vždy plně respektovali, protože jsme přeci my o vodě věděli všechno nejlépe. To bylo pro mne poučení číslo jedna.
Kdy ve Vás „uzrála“ myšlenka, že právě Lyonnaise des Eaux by byla vhodným partnerem pro karlovarské Vodárny a kanalizace? Byl jste o tom přesvědčen hned od počátku, po prvních několika kontaktech? Řekněte nám ve stručnosti, prosím, jak došlo k faktickému vstupu Lyonnaise des Eaux do karlovarských vodáren a jak tehdy takový proces probíhal.
Při zpracovávání privatizačního projektu jsme chtěli zachovat podnikovou strukturu a dobrý kolektiv nejen provozních pracovníků, ale i vysoké kvalifikace techniků. Pod dojmem z francouzské praxe jsme navrhli rozdělit státní podnik na provozní společnost (nynější Vodárny a kanalizace Karlovy Vary) a sdružení obcí regionu, kterým měla připadnout bezúplatným převodem celá infrastruktura. Pokud jsme chtěli využít potenciál techniků a mít možnost působit na další investiční rozvoj infrastruktury, navrhli jsme rozdělit akciové podíly v provozní společnosti mezi obce a dalšího investora. Po návštěvě pana Chereta (LDE) jsme přizvali ke spolupráci na privatizačním projektu tohoto investora a tak jsme některé pasáže – kupř. o dlouhodobém rozvoji, organizační struktuře akciové společnosti – zpracovávali za aktivní účasti pánů A. Roberta, P. Bastiena a P. Goosense. Mezi vedením podniku a pracovníky LDE došlo při této práci na privatizaci ke shodě o budoucí formě účasti LDE na řízení VaK. Současně s prací na privatizačním projektu prováděl LDE vlastními pracovníky technický audit VaK pány Bastienem, Robertem a Seropianem. Při zakládání sdružení obcí jsme o privatizaci VaK vedli kampaň společně s pány Bastienem, Robertem někdy i Cheretem a navštívili všechna zastupitelstva obcí k získání jejich plné podpory myšlenky této formy privatizace. Sdružení obcí VSOK (pozn.: Vodohospodářské sdružení obcí Karlovarska, později přejmenováno na Vodohospodářské sdružení obcí západních Čech - VSOZČ) bylo koncem roku 1993 skutečně založeno jako právnická osoba. Spolupráce byla natolik úspěšná, že se nám podařilo společně přesvědčit Fond národního majetku, že kapitálový vstup LDE byl ohodnocen pouze asi 10 % hodnoty akciové společnosti a další prostředky ve výši asi 58 mil. Kč mohla LDE vložit přímo do společnosti ke stabilizaci našich účtů a k podpoře dohodnutého investičního rozvoje infrastruktury. Mezi hlavními akcionáři VaK KV a sdružením obcí (VSOK) byla dohodnuta a podepsána akcionářská smlouva , která je dodnes dodržována a je základem důvěry a spolupráce obcí s akciovou společností. Schválením privatizačního projektu byla započata faktická účast LDE na řízení podniku.

Kdo vymyslel model provozní vodárenské společnosti, ve kterém má zahraniční profesionální partner polovinu a sdružení VSOZČ reprezentující majitele infrastruktury rovněž polovinu? Jak se tento model osvědčil? Obstál v konkurenci s poměrně rozmanitou strukturou, která panuje v českém vodárenství (čistě provozní společnosti - akciovky či s ručením omezeným, smíšené společnosti, vlastnické subjekty - akciovky, sdružení, s ručením omezeným)?
Model provozní společnosti s akciovým podílem zhruba 50 na 50 mezi zahraničním partnerem a sdružením obcí vyplynul během práce na privatizačním projektu a vyjednáváním podpory majitelů infrastruktury. Vytvořili jsme stanovy sdružení obcí VSOK, ve kterých jsme zdůraznili volnost členství obcí s možností z tohoto sdružení vystoupit a převzetím odpovědnosti provozní společnosti za údržbu, provozování a investiční rozvoj vodohospodářské infrastruktury. Aby toho bylo dosaženo, bylo nutno obcím umožnit zasahovat do chování provozní společnosti. Přisouzením majetkového podílu obcím v provozní společnosti a účastí ve statutárních orgánech provozní společnosti bylo tohoto cíle dosaženo. O přitažlivosti tohoto modelu svědčí ta skutečnost, že VSOK se rozrostl z původních 40 obcí a měst se 111 tisíci zásobovaných obyvatel na 81 obcí se 179 tisíci zásobovanými obyvateli do dalších 3 okresů, přeměnil se na VSOZČ, a až na jednu výjimku ze sdružení žádná obec nevystoupila. Obce plně podporují cenovou a investiční politiku provozní společnosti s vědomím, že na rozsáhlejší akce by nebyly schopny zajistit technickou přípravu a finanční prostředky. Změnu této organizační struktury nehodláme měnit, pokud k tomu nebudeme nuceni dotační politikou EU. Česká reprezentace v EU se v problematice vodárenských společností neorientuje a není schopna vyjednat adekvátní podmínky. V porovnání se „smíšenkami“ je náš model ekonomicky pružnější a příznivější pro odběratele a v porovnání se zcela oddělenou provozní společností (Veolia) je lépe kontrolovatelná obcemi. Pokud by platilo v republice čistě konkurenční prostředí bez vlivů na chování různých zastupitelů, náš model řízení bude pro obce perspektivní. Další vývoj ukáže čas po vypršení dlouhodobých smluv na provozování vodohospodářské infrastruktury mezi provozními společnostmi a obcemi.

Co z Vašeho pohledu zahraniční partner do VaK KV přinesl, když se na to podíváte pohledem roku 1993 a s odstupem 15 let, tedy očima roku 2008? Je to podle Vašeho názoru hodně, málo či se dá říci, že to splnilo Vaše očekávání – tedy „tak akorát“?
V roce 1993 nám příchod LDE do společnosti přinesl finanční stabilitu a možnost dokončit rozestavěné investice, rychlou orientaci v organizačních strukturách akciové společnosti a situaci ve světové ekonomice a technice. Velký vliv měla účast LDE na změnu dodavatelsko-odběratelských vztahů a chování vůči odběratelům. Nyní se účast na řízení provozní společnosti trvale projevuje tlakem na zvyšování efektivity hospodaření a další teritoriální rozvoj společnosti.

Jak byste charakterizoval současnou „vnitřní“ situaci ve společnosti Vodárny a kanalizace Karlovy Vary?
Model nastolených vztahů mezi akcionáři, obcemi a odběrateli je bez vážnějších problémů nadále akceptován. Provozní společnost se modernizovala, stabilní pracovní kolektiv je dobře motivován směrem ke službám veřejnosti i dosahování ekonomických efektů hospodaření. Snaha o zabezpečení finančně a morálně motivujícího systému pro hodnocení zaměstnanců vede k prohlubování společné identity zaměstnanců se společností.

Jaké je podle Vašeho názoru postavení karlovarských vodáren v regionu a v celém českém vodárenství? Myslíte, že mají nějaký svůj specifický přínos?
Domnívám se, že Vodárny a kanalizace Karlovy Vary jsou veřejností akceptovány jako slušná firma, u které je oceňována kvalita a spolehlivost poskytovaných služeb. Udržujeme cenu vodného a stočného včetně dalších služeb pod průměrem České republiky. Členství obcí ve sdružení je zbavilo nutnosti vést agendu vodního hospodářství na každé obci a jejich povinnost, určená zákonem, se omezila na pouhou formulaci jejich potřeb. Pečujeme o vodárenský majetek v hodnotě 4 miliard Kč. Jsem přesvědčen, že naše forma spolupráce mezi provozní společností a majiteli vodárenské infrastruktury bude postupem času stále populárnější pro tyto nepopiratelné výhody. Myslím si ale, že i pro Ondeo spolupráce s VaK KV přináší některé podněty, které mohou a mění přístup k některým principům, které jsou nám vlastní. Je to ku příkladu právě forma spoluúčasti obcí na řízení provozní společnosti, uznání ekonomické výhodnosti udržení komplexnosti vlastních kapacit bez potřeby realizovat běžné činnosti externími dodavateli.

Co pro Vás osobně znamenalo a stále znamená partnerství se společností SUEZ Environnement? Jaká je podle Vás společnost SUEZ?
Mně osobně při privatizaci karlovarské vodárny pracovníci LDE pomohli v rychlé orientaci v novém tržním prostředí narušeném dlouhodobým socialistickým plánováním. Nyní je pro mne společnost SUEZ poněkud vzdálená byrokratická a vlastnická struktura, se kterou nepřicházím do styku. Naším partnerem je Ondeo Services CZ, se kterým většinu otázek úspěšně řešíme včetně zprostředkování a využívání znalostí celosvětově působící Suez Environnement.

Prakticky celý svůj profesní živost jste zasvětil vodárenství, a to v regionu Karlovy Vary. Jaké je podle Vás české vodárenství a co byste mu popřál?
Vodárenství v ČR je na vysoké úrovni nejen z hlediska dosažených kvalitativních ukazatelů, ale i při srovnávání dosahovaných ekonomických parametrů. Toto hodnocení platí pro Karlovarsko obzvláště jak při dosahování kvality dodané vody, tak i při porovnání s ostatními kraji dle stavu z roku 2005 v dosaženém počtu obyvatel zásobovaných z veřejného vodovodu (98,1 %), tak i odkanalizovaných (91,5 % ), kde jsme srovnatelní i s Prahou.

Co pro Vás znamenají Vodárny a kanalizace Karlovy Vary?
Karlovarské vodárny jsou mým podnikem tak jako pro velkou většinu jejích zaměstnanců, jsme na svůj podnik hrdí a většina z nás svůj život s podnikem spojuje.

A na závěr dovolte se zeptat, zdali se k Vám občas dostane náš časopis a zároveň Vás požádat, zda byste nechtěl přes něj něco „vzkázat“ našim čtenářům - zaměstnancům vodárenských společností patřících do skupiny ONDEO v České republice a na Slovensku?
Bohužel se mně Váš časopis dostal do rukou pouze výjimečně, nemám již dnes tak úzkou vazbu na denní život v podniku. Musím se polepšit a aktivně časopis vyhledávat. A pokud bych mohl pro kolegy z podniků skupiny Ondeo něco vzkázat, tak jen přání, aby jim jejich podnik prosperoval bez otřesů, jako nám v Karlových Varech. 

Ing. František Vilím (76 let)
Profesí vystudovaný vodař. 8 let projektoval v Hydroprojektu v Praze, oženil se a přestěhoval za bytem do Karlových Varů, kde pracoval v Městském stavebním podniku s vynikajícím ředitelem, který měl kuráž k experimentování. Tam poznal organizaci moderního podniku, za což v 1969 byl vyhozen z práce. Poté mu ve vodárně nabídnul místo technika tehdejší technický náměstek Ing. Sedláček, se kterým spolupracoval až do jeho odchodu do důchodu z místa ředitele. Ředitelem se podle svých slov stal ani neví jak – asi volbou zaměstnanců v revolučním nadšení Občanským fórem. Jako ředitel oddělil karlovarský VAK od západočeského ZVAKU, přetransformoval ho na státní podnik a připravil na vstup strategického partnera. Po odchodu do důchodu vedl několik let sdružení obcí VSOK, na jehož vzniku měl významný podíl.

Má dvě dospělé děti s rodinami, ženatý je dosud a konstatuje, že na vstupu francouzského partnera do VaK KV měla velký podíl jeho žena, která je veliký frankofil. Spolu s manželkou má rád francouzskou literaturu a občas jezdí do Francie na dovolenou.Tak trochu lituje toho, že si nestačil zapamatovat nic z francouzštiny, i když se ji ve VaK KV učili asi rok.

rubrika: ze společností napsal: František Vilím – Vodakva